Jak u člověka opravdová moc roste a jeho vědomosti se rozšiřují, cesta, kterou může jít, se stále více zužuje, až nakonec nemá na výběr a dělá jen a plně to, co musí.

mistr Povolávač řekl prostě: „Nevím.“ Povolávač často k nemocnému Gedovi přicházel a sedával u něho. Byl zamračený a vážný jako vždy, ale Ged věděl, jak je citlivý a měl ho rád. „Nevím. Mohu o tom říct pouze toto: vyvolat ho mohla jen velká moc, pravděpodobně jen jediná – jen jeden hlas – tvůj hlas. Ale co to znamená, nevím. Ty na to přijdeš. Musíš na to přijít, nebo zemřeš, a hůř než to...“ Mluvil tiše a na Geda se díval vážnýma očima. „Jako chlapec sis myslel, že mág je ten, kdo může všechno. Já jsem si to kdysi taky myslel. Vlastně my všichni. Ale ve skutečnosti je to tak, že jak u člověka opravdová moc roste a jeho vědomosti se rozšiřují, cesta, kterou může jít, se stále více zužuje, až nakonec nemá na výběr a dělá jen a plně to, co musí...“