Nemáte prístup k Vášmu heslu?
Vzdelanie je indoktrinácia minulou, ale stále ešte vládnucou ideológiou.
Foucault
Citované v článku:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-sedlacek.php?itemid=22339&fb_action_ids=10201358287749664&fb_action_types=og.recommends&fb_ref=article-bottom
Koho chce Google?
Před několika dny (22. 2. 2014) popsal Thomas Friedman pro International NYT pozoruhodný trend. Na základě rozhovoru se začal pídit po tom, jak Google, jedna z nejúspěšnějších společností, nabírá budoucí zaměstnance. Rozhovor s jejich hlavním "náborníkem" Laszlem Bockem je celkem překvapivý. Googlu skoro vůbec nejde o studijní výsledky. Dobré známky nejsou na škodu, ale v žádném případě nejsou zárukou ani výhodou při náborovém řízení.
Google totiž zjistil, že studijní výsledky nejsou dobrým predikátorem kvality zaměstnanců, jejich dovedností či kreativní schopnosti řešit dané problémy. Navíc, píše v rozhovoru, se počet zaměstnanců, kteří žádné vyšší vzdělání nemají, v řadách Googlu neustále zvyšuje. Pochopitelně, u technických oborů je matematika potřebná, nicméně Google se mnohem více zaměřuje na jiné věci. Věci, o kterých jsme zatím příliš neuvažovali nebo se nad nimi každopádně moc kognitivně nezamýšleli. O co tedy jde?
V první řadě to ani není to, co se dotyčný či dotyčná naučili, ale jak jsou schopni se učit nadále. Roli hraje otevřenost, vzdělávací neuzavřenost (ke které alespoň české vzdělání mnohdy vede: "pravdu znající" kantor ji prostě natluče studentům do hlavy - a kdo není schopen nebo ochoten svět vidět jeho ideologií, toho vyhodí). V Googlu spíše najde práci člověk tápající než sypatel vzorečků a prav(i)d(el). Jedná se o schopnost spojovat nespojené, učit se za letu a zpracovávat nově i nové informace.
Druhou kýženou vlastností je schopnost vést - ale jinak, než jsme zvyklí z amerických příruček. Jde spíše o schopnost nevést - být zanícený pro věc a její smysl (nikoli pro vůdcovství), a pokud je třeba, přestat vést a ustoupit, když se ukáže, že situace potřebuje jiný druh vedení. Tedy spíše než vnucovat svoje vizitky a ego schopnost citlivě poslouchat a pokorně a jemně se mít k obsahu věci, o který jde.
Dále jde jakousi lidskou a intelektuální pokoru. Člověk, který si o sobě myslí, že má pravdu, bude dělat mnoho chyb. Kupodivu nejméně důležitou vlastností je teoretická i aplikovaná zkušenost. Google zjistil, že lidé trénovaní a školení na tom nejsou lépe než lidé mimo obor. "Už jsem to viděl stokrát - laik většinou přijde se stejným řešením jako expert na slovo vzatý," říká Bock, "protože většinou to není nic zas tak složitého." Ano, laik to občas zvorá, ale jindy to zas kompenzuje tím, že přijde na úplně neotřelé řešení. Což se evidentně vyplácí, jinak by to Google nedělal.
Tolik pozoruhodný rozhovor, z nějž Friedman vyvozuje jen to, že vše je složitější. Ale není to naopak jednodušší? Není veškeré to intelektuální a časové násilí, které dřeme na světových vysokých, k tomu, abychom se odnaučili myslet? Člověku se zároveň ihned v hlavě vynoří termín "expertní společnost", ve které se spoléhalo, že se ten složitý slon života rozporcuje na tisíce oborů a kousků a každý se zaspecializuje na část jednu a pak to dáme všichni hezky dohromady... jenže mezitím již slon není slonem, ale mrtvolou. Onoho renesančního člověka, kterého Google hledá - a myšleno po všech stránkách, nejen té znalostní -, dnešní vysoká škola vyprodukuje jen náhodou nebo omylem, nebo ještě spíše sebezapřením. Vysokoškoláci se dnes mnohdy nevedou k vzdělanosti, ale k diplomu. Jenže tento diplom sám o sobě má dnes mnohem menší a menší hodnotu. Neznamená to, že bychom se měli vykašlat na učení, naopak, učit se tak, jak se učí, je zkrátka málo.
A ještě jedna poznámka. Google zde již zcela prakticky věští kolaps této "expertní společnosti", třídní společnosti, ve které se segreguje diplomy a jmény vysokých škol, jak koneckonců předpovídal ve své Deschooling Society Ivan Illich, rakouský filozof. A ještě poslední poznámka - měli bychom si uvědomit, jak to říkal již Foucault, že vzdělání je zejména primární indoktrinace minulou, ale stále ještě vládnoucí ideologií.
Psáno pro HN
Google totiž zjistil, že studijní výsledky nejsou dobrým predikátorem kvality zaměstnanců, jejich dovedností či kreativní schopnosti řešit dané problémy. Navíc, píše v rozhovoru, se počet zaměstnanců, kteří žádné vyšší vzdělání nemají, v řadách Googlu neustále zvyšuje. Pochopitelně, u technických oborů je matematika potřebná, nicméně Google se mnohem více zaměřuje na jiné věci. Věci, o kterých jsme zatím příliš neuvažovali nebo se nad nimi každopádně moc kognitivně nezamýšleli. O co tedy jde?
V první řadě to ani není to, co se dotyčný či dotyčná naučili, ale jak jsou schopni se učit nadále. Roli hraje otevřenost, vzdělávací neuzavřenost (ke které alespoň české vzdělání mnohdy vede: "pravdu znající" kantor ji prostě natluče studentům do hlavy - a kdo není schopen nebo ochoten svět vidět jeho ideologií, toho vyhodí). V Googlu spíše najde práci člověk tápající než sypatel vzorečků a prav(i)d(el). Jedná se o schopnost spojovat nespojené, učit se za letu a zpracovávat nově i nové informace.
Druhou kýženou vlastností je schopnost vést - ale jinak, než jsme zvyklí z amerických příruček. Jde spíše o schopnost nevést - být zanícený pro věc a její smysl (nikoli pro vůdcovství), a pokud je třeba, přestat vést a ustoupit, když se ukáže, že situace potřebuje jiný druh vedení. Tedy spíše než vnucovat svoje vizitky a ego schopnost citlivě poslouchat a pokorně a jemně se mít k obsahu věci, o který jde.
Dále jde jakousi lidskou a intelektuální pokoru. Člověk, který si o sobě myslí, že má pravdu, bude dělat mnoho chyb. Kupodivu nejméně důležitou vlastností je teoretická i aplikovaná zkušenost. Google zjistil, že lidé trénovaní a školení na tom nejsou lépe než lidé mimo obor. "Už jsem to viděl stokrát - laik většinou přijde se stejným řešením jako expert na slovo vzatý," říká Bock, "protože většinou to není nic zas tak složitého." Ano, laik to občas zvorá, ale jindy to zas kompenzuje tím, že přijde na úplně neotřelé řešení. Což se evidentně vyplácí, jinak by to Google nedělal.
Tolik pozoruhodný rozhovor, z nějž Friedman vyvozuje jen to, že vše je složitější. Ale není to naopak jednodušší? Není veškeré to intelektuální a časové násilí, které dřeme na světových vysokých, k tomu, abychom se odnaučili myslet? Člověku se zároveň ihned v hlavě vynoří termín "expertní společnost", ve které se spoléhalo, že se ten složitý slon života rozporcuje na tisíce oborů a kousků a každý se zaspecializuje na část jednu a pak to dáme všichni hezky dohromady... jenže mezitím již slon není slonem, ale mrtvolou. Onoho renesančního člověka, kterého Google hledá - a myšleno po všech stránkách, nejen té znalostní -, dnešní vysoká škola vyprodukuje jen náhodou nebo omylem, nebo ještě spíše sebezapřením. Vysokoškoláci se dnes mnohdy nevedou k vzdělanosti, ale k diplomu. Jenže tento diplom sám o sobě má dnes mnohem menší a menší hodnotu. Neznamená to, že bychom se měli vykašlat na učení, naopak, učit se tak, jak se učí, je zkrátka málo.
A ještě jedna poznámka. Google zde již zcela prakticky věští kolaps této "expertní společnosti", třídní společnosti, ve které se segreguje diplomy a jmény vysokých škol, jak koneckonců předpovídal ve své Deschooling Society Ivan Illich, rakouský filozof. A ještě poslední poznámka - měli bychom si uvědomit, jak to říkal již Foucault, že vzdělání je zejména primární indoktrinace minulou, ale stále ještě vládnoucí ideologií.
Psáno pro HN